Monitorovací výbor je partnerská struktura sestávající se ze zástupců všech sektorů. Jeho rozhodování odráží průběžné hodnocení výsledků operačního programu a má zásadní vliv na podobu dokumentů důležitých pro další postup implementace. Monitorovací výbory se rozhodují na svém jednání, které probíhá zpravidla 1 - 2x ročně, anebo na základě procedury "per rollam" (15) mezi jednáními. Způsob rozhodován upravuje jednací řád každého monitorovacího výboru. Informace o monitorovacích výborech a jejich členech jsou sice dostupné ve všech zemích na internetu, ale velmi často je nelze nalézt. Informace z jednání monitorovacích výborů, jednací řády, nebo zápisy jsou veřejné jen velmi zřídka. Tato netransparentnost struktur, které jsou založené na partnerském principu, je problémem, který se objevuje téměř ve všech sledovaných zemích střední a východní Evropy. Výjimkou je Bulharsko, kde jsou na internetu zveřejněny všechny zápisy a rozhodnutí monitorovacích výborů.

3.1. Monitorovací výbory operačních programů

V souladu s článkem 66 nařízení (16) monitorovací výbor společně s řídícím orgánem zajišťuje účinnost a kvalitu provádění operačního programu. Monitorovací výbory (MV) jsou zřizovány v souladu s článkem 63 Obecného nařízení. Postavení a úloha MV jsou definovány ve statutu každého z nich, a jeho systém práce je stanoven v jednacím řádu, který MV přijímá po dohodě s řídícím orgánem. Monitorovací výbor zasedá minimálně dvakrát do roka. Práce monitorovacího výboru:

• sleduje realizaci programu na základě finančních a věcných indikátorů
• na základě dokumentů předložených řídícím orgánem pravidelně přezkoumává pokrok v dosahování stanovených cílů programu, cílů stanovených pro každou prioritní osu a výsledky prováděných hodnocení
• posuzuje pokrok v realizaci velkých projektů
• schvaluje kritéria pro výběr financovaných projektů a veškeré jejich revize (do šesti měsíců od schválení programu)
• posuzuje a schvaluje návrhy na změnu obsahu Rozhodnutí EK o příspěvku z fondů
• přezkoumává a schvaluje výroční a závěrečnou zprávu o provádění programu před jejich odesláním EK
• je informován o výroční kontrolní zprávě ve vztahu k příslušnému programu a o veškerých souvisejících připomínkách EK
• přezkoumává výsledky evaluace - tedy hodnocení programu prováděného dle čl. 48, odst. 3 Obecného nařízení
• navrhuje ŘO úpravy nebo přezkoumání programu, které umožní dosažení cílů nebo přispějí ke zlepšení řízení programu
• dle potřeby ustavuje pracovní skupiny k řešení specifických problémů, jejichž vedoucí a členy jmenuje a odvolává předseda MV.

3.2 Zástupci NNO v monitorovacích výborech

Složení monitorovacího výboru má odpovídat principu partnerství. Zástupci NNO přítomni v monitorovacích výborech jednotlivých operačních programů, nebo v řídících a monitorovacích výborech na národní úrovni. Odlišný je počet zástupců NNO v těchto uskupeních a jejich reálná možnost účastnit se jednání.

Zkušenosti z České republiky: zástupce NNO je v každém z 24 monitorovacích výborů operačních programů. Počet zástupců NNO tvoří maximálně 10% členů výboru (tj. 1-3 zástupci NNO v třiceti členném monitorovacím výboru). V naprosté většině monitorovacích výborů mají NNO stejná práva jako ostatní členové výboru, ale v několika MV mají jen právo pozorovatele.

Zkušenosti z Maďarska: v každém monitorovacím výboru je 1/3 zástupců NNO, kteří mají rovná práva a podílí se na rozhodování formou hlasování.

Zkušenosti ze Slovenska: zástupci NNO mají v monitorovacích výborech vždy právo účastnit se na rozhodování a hlasovat. Zkušenosti z Bulharska: v monitorovacích výborech tvoří zástupci NNO 10% (2 z celkem dvaceti členů). Zástupci NNO nejsou vždy hlasujícími členy monitorovacích výborů. V některých monitorovacích výborech mají právo účastnit se jednání jen jako pozorovatelé, např. v monitorovacím výboru OP Životní prostředí.

V monitorovacím výboru OP Regionální rozvoj zástupci NNO podali námitku proti návrhu jiného člena OP, jehož podstatou byl navýšení maximální částky, kterou mohou získat společnosti z Programu rozvoje venkova. Podstatou námitky byl střet zájmů a zavádění korupčního prostředí. Námitka byla přijata, a návrh byl odmítnut. (Nicméně, přesto byl tento návrh opět podán, tentokrát jiným členem MV.) Zkušenosti z Polska: Zástupci NNO jsou členy všech monitorovacích výborů, ale hlasovací právo nemají ve všech.

V monitorovacích výborech mají zástupci NNO většinou pozici rovného partnera. Zástupci NNO přenášejí informace z monitorovacích výborů neziskovým organizacím. Na základě dotazníkového šetření jsme zjistili, že zájem o informace z monitorovacích výborů mají NNO ve všech zemích. Ve všech zemích existují minimálně webové portály nebo i e-konference pro informování neziskových organizací. Tyto nástroje jsou spravovány a financovány z projektů neziskových organizací. Informační aktivity neziskových organizací však paradoxně nejsou hrazeny z technické pomoci (17), která má napomáhat vyšší informovanosti o evropské pomoci a podporovat absorpční kapacitu, ale jsou financovány ze zdrojů mimo strukturální fondy.

Zajímavá byla pro nás otázka, zda se klíčová jednání odehrávají přímo na monitorovacích výborech, nebo spíše v zákulisí. Zajímavé zkušenosti přišly z Bulharska, kdy 3 zástupci NNO potvrdili, že kuloární jednán hrají zcela zásadní roli při prosazování názorů NNO a 2 z nich se lobbyingu pravidelně věnují, zatímco další 2 oslovení zástupci NNO naopak tvrdí, že lobbying není významný a nemají na něj čas. Na Slovensku považují jednání mimo výbor za nevýznamná, i když se mu zástupci NNO věnují. Obdobná situace je i v České republice.