|
Požadavek na uplatňování partnerství při vytváření politik pramení z několika zdrojů. Jedním z nich je reforma evropské správy, která je již 8 let prioritou Evropské komise(1). Evropská komise zavázala EU k užší spolupráci s regionálními a místními správními orgány, a kromě těchto formálních struktur také s širší občanskou společností. Tato spolupráce by neměla být jednostranná a neměla spočívat by v tom, že by byl se zúčastněnými stranami navázán kontakt pouze za účelem provádění evropských politik, o kterých již bylo rozhodnuto.
V oblasti kohezní (dříve tzv. strukturální) politiky proto vznikl sdílený systém řízení na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni, tzn. systém víceúrovňové správy, který je však v jednotlivých členských státech i v regionech jednotlivých členských států různý. Národní vlády a aktéři na regionální či místní úrovni se rozhodování účastní různou měrou a s různými pravomocemi.
Ačkoli se zásady partnerství prosazují ve strukturální politice a v politice soudržnosti již od konce 80. let, v zemích střední a východní Evropy je tento princip stále novinkou. Partnerství se začalo uplatňovat nejdříve v projektech financovaných z předvstupních fondů EU, zejména z fondů Phare a Sapard, téměř o 15 let později než v původních 15-ti zemích EU.
Při přípravě strategických rozvojových dokumentů pro zavádění evropské strukturální politiky se však začal zohledňovat princip partnerství poprvé až při přípravě na období 2004 - 2006(2). Strategické rozvojové dokumenty vznikající v partnerství více sektorů byly v té době zcela novým přístupem k plánování rozvoje v zemích střední a východní Evropy.
V programovacím období 2004 - 2006 byl v zemích střední a východní Evropy princip partnerství prosazován následně i při realizaci projektů. Projekty, na kterých se podílelo více partnerů, byly například zvýhodňovány při hodnocení. Bylo to období, kdy se partneři museli naučit společně řešit zadané úkoly projektů, komunikovat spolu a spoléhat jeden na druhého a to navíc ke zcela nově získávaným dovednostem projektového řízení a monitoringu. Vznikaly i první chyby a nedorozumění.
Se získanými zkušenostmi vstupovaly státy střední a východní Evropy do přípravy programových dokumentů pro období 2007 - 2013. Úsilí o lepší partnerství se stále vyvíjí i v současném programovém období 2007 - 2013 v oblasti politiky soudržnosti EU (kohezní politice). Strategické obecné zásady Společenství pro soudržnost rozeznávají důležitost zapojení regionálních a místních veřejné správy a jejich partnerů v území, a to zejména v oblastech, kde je nezbytné jejich sblížení, jako například inovace, zaměstnanost, lidské zdroje a sociální integrace, podpora malých a středních podniků a územní soudržnost.
Zásada partnerství se stala jedním z klíčových principů politiky soudržnosti EU. Podle ní se partneři podílejí na tvorbě, provádění, sledování a hodnocení politiky soudržnosti na více úrovních (regionální, vnitrostátní a nadnárodní) a za účasti více aktérů (místních/regionálních orgánů, soukromých organizací a organizací občanské společnosti). Při sestavování finančního a operačního rámce pro regionální politiku na období 2007-2013 získala zásada partnerství opět na důležitosti a také nyní začleňuje organizace občanské společnosti, ekologické partnery, nevládní organizace a orgány odpovědné za podporu rovnoprávnosti mezi ženami a muži(3).
1. Viz Bílá kniha Evropské komise o evropské správě věcí veřejných, 2001.
2. V roce 2004 vstoupily první státy střední a východní Evropy do EU.
3. Viz článek 11 Obecného nařízení Rady (ES) č. 1083/2006.
|