Do Národního rozvojového plánu, resp. NSRR se navrhuje:

Zkušenosti s uplatněním iniciativ LEADER a programů typu LEADER ve všech členských zemích EU od r. 1991 a v ČR od r. 2004 prokázaly,

  1. že rozhodování podle principů LEADER:
  • je blíže jednotlivým lokalitám (není založeno na centrálně jednotném pohledu a lépe respektuje rozdíly mezi komunitami a oblastmi),
  • je blíže občanům (je založeno na zapojení místního obyvatelstva, na tzv. přístupu „zdola – nahoru” a výrazně posiluje demokracii na místní úrovni),
  • je blíže jednotlivým aktivitám (systém decentralizovaných akcí a jejich financování „z místa“),
  1. že LEADER vytváří spojovací články mezi:
  • aktivitami (multisektorový a věcně integrovaný přístup k aktivitám a opatřením),
  • organizacemi a občany (místní tématické pracovní skupiny, horizontální partnerství),
  • jednotlivými oblastmi (organizace sítí, meziregionální a mezinárodní spolupráce),
  1. že tedy díky uplatnění filozofie LEADER se zdůraznila:
  • důležitost místního přístupu jako doplňku k sektorovému přístupu
  • důležitost decentralizovaného a specifického přístupu jako doplňku centralizovaných (národních) a obecných přístupů
  • důležitost společného (skupinového) postupu jako doplňku postupu individuálních subjektů (žadatelů a příjemců pomoci)
  • důležitost místního strategického plánování jako doplňku regionálnímu a národnímu strategickému plánování
  • důležitost nehmotných investic (školení, odborná pomoc, oživení místní komunity apod.) jako doplňku ke hmotným investicím (technická infrastruktura, vybavení atd.),

Národní rozvojový plán ČR (resp. NSRR) proto stanoví přístup dle principů LEADER jako prioritní všude tam, kde je to možné a účelné, zejména tam, kde příjemci pomoci mohou těžit ze vzájemné spolupráce a kde znalost specifických podmínek a místních potřeb je důležitá pro celkovou efektivnost využívání prostředků Evropské unie a ČR.

Přístupem dle principů LEADER se rozumí zejména:

  1. ve věcném zaměření: Programy a opatření pro rozvoj komunit a regionů neorientovat pouze na společné problémy a příležitosti celých regionů NUTS II a krajů, nýbrž využít a rozvíjet především jejich regionální a místní specifika.
  2. v uplatnění místních subjektů a v přístupu „zdola nahoru“: Učinit místní akční skupiny způsobilým příjemcem pomoci všude tam, kde je to možné. Na národní úrovni rozšířit místní přístup do sektorově zaměřených dílčích po¬litik (např. údržba krajiny, diverzifikace aktivit zemědělců, zvyšování konkurenceschop­nosti zem. subjektů, podpora malých a středních podniků aj.) a tím umožnit spolupráci mezi místní a vyšší úrovní veřejné správy při implementaci těchto politik do praxe.
  3. v překonávání administrativních bariér v území: Zajistit pružnou a proaktivní reakci veřejné správy na iniciativu přirozeně existujících regionů a podporovat iniciativní vytváření venkovských regionů, které jsou vymezeny historicky, geograficky, kulturně apod.
  4. v decentralizaci financování místních záměrů: Uplatnit princip globálních grantů a grantových schémat (kdy se souhrnné příspěvky poskytují podle předem přijatých pravidel a společné rozvojové strategie místním akčním skupinám jako konečným příjemcům). Motivovat samosprávné kraje k používání stejných principů ve vlastní grantové politice a zajistit průběžné financování schválených rozvojových strategií pomocí půjček z krajských fondů a zprostředkováním výhodných rámcových soukromých úvěrů.
  5. v mezisektorovém přístupu: Těžit ze synergického efektu společného postupu subjektů veřejné správy, podnikání a občanské společnosti. Uplatnit jej ve všech aktivitách včetně investic do infrastruktury, zařízení a služeb.
  6. v místním partnerství: Využívat princip místního partnerství (spojení subjektů z různých sektorů) jako aktivního faktoru ve strategickém rozhodování na místní úrovni. Zavést procedury pro konzultace mezi míst¬ním partnerstvím a vyššími úrovněmi řízení a veřejné správy.
  7. ve vytváření sítí a externí spolupráci: Podporovat místní, regionální a národní sítě místních akčních skupin, meziregionální a mezinárodní spolupráci těchto skupin a spolupráci místních akčních skupin z venkova s relevantními partnery z měst a městských oblastí.

Orgány veřejné správy a další subjekty, které se budou podílet na programování podle NRP a NSRR, uplatní tyto přístupy v přípravě programů, opatření a politik, jakož i v průběhu jejich implementace.

Zpracoval Oldřich Čepelka, Národní observatoř venkova, o.p.s.,
na základě stanoviska zástupců místních akčních skupin, starostů obcí a dalších účastníků národní diskuse k budoucnosti metody Leader v ČR (24. 8. 2005 na Nových Hradech v jižních Čechách a na základě jednání Evropské konference o venkovu 2.-6.11.2005 v Kláš­teru Teplá)